Život s malým zachráněným psem: prvních 30 dní

První den

Naplánujte první den tak, aby se nedělo skoro nic. Jeďte rovnou domů a předtím, než vejdete dovnitř, doveďte psa na vodítku na místo, které má sloužit jako jeho toaleta. Dejte mu čas, aby si vše očichal a vykonal potřebu. Pak ho vezměte dovnitř, ukažte mu vodu a pelíšek a nechte ho, ať si svým tempem prozkoumá jednu nebo dvě místnosti.

Vynechte návštěvy, cestu do obchodu s potřebami pro zvířata i dlouhou procházku v parku. Malý pes, který právě cestoval, možná i přes hranice, se potřebuje dobře seznámit s jedním místem dřív, než začne poznávat zbytek světa. Pokud dům ještě není připravený, v našem průvodci přípravou domova na příchod zachráněného psa najdete, čím začít.

Pokud je pes nervózní, když se mu ruce přibližují ke krku, nechte mu nasazený dobře padnoucí postroj, dokud jste s ním doma, abyste mohli připnout vodítko, aniž byste museli sahat po obojku. Na noc a vždy, když pes zůstává sám, postroj sundejte. Malí psi dokážou proklouznout i dveřmi pootevřenými jen na pár centimetrů, proto pokaždé, když někdo přichází nebo odchází, zkontrolujte, kde pes je.

První až třetí den: stažení do sebe

Mnoho psů se během prvních dnů zdá téměř dokonalých. Hodně spí, málo jedí a přizpůsobí se všemu, co se děje. Obvykle jde spíše o reakci na stres než o skutečnou povahu psa a snadno se dá zaměnit za to, že se pes už zabydlel.

Riziko spočívá v tom, že psovi dáte příliš mnoho svobody příliš brzy: volný pohyb po celém domě, gauč, procházku bez vodítka, návštěvu u příbuzných. Berte tyto dny raději jako období klidu. Nechte psa spát, nabízejte mu krmivo v pravidelných časech bez zbytečného povyku a udržujte doma klid.

Vynechané jídlo nebo měkčí stolice jsou po stěhování běžné. U malého psa však sledujte, jak jí, pozorněji než u velkého, protože drobní psi mají menší rezervy. Na konci tohoto průvodce najdete část o tom, kdy zavolat veterináři, kde je uvedeno, s čím se nemá otálet.

Druhý týden: ukazuje se skutečný pes

Někdy mezi koncem prvního a koncem druhého týdne se vrací chuť k jídlu a s ní i první skutečné projevy chování. Pes si může hlídat žvýkací pamlsek, štěkat na dveře, lézt na nábytek nebo zjistit, že kňučením přivolá člověka. Nic z toho samo o sobě není problém, protože se pes učí, jak to u vás doma funguje.

Teď je čas být důslední. Stanovte pravidla dříve, než je pes začne zkoušet, a zajistěte, aby všichni v domácnosti reagovali stejně. Malý pes, kterého jeden člověk pustí na gauč a druhý ho za to vyhubuje, se naučí jen to, že lidé jsou nevyzpytatelní.

Nácvik čistotnosti teď obvykle vyžaduje pozornost, a to i u psů, kteří byli před stěhováním čistotní. Malí psi mají malý močový měchýř a jejich nehody se za nábytkem snadno přehlédnou. Vezměte psa ven po probuzení, po jídle, po hře a mezi tím každých pár hodin a odměňte ho ve chvíli, kdy venku dokončí potřebu. Nehody uklízejte enzymatickým čisticím prostředkem, protože běžné prostředky mohou zanechat pach, který psa přiláká zpět na stejné místo.

Třetí týden: zakolísání

Kolem třetího týdne má mnoho lidí, kteří si psa adoptovali, pocit, že se situace zhoršuje. Pes, který byl tak nenáročný, teď štěká, okusuje věci, tahá na vodítku nebo nedělá to, co se zdálo, že už umí. Právě v této chvíli lidé často začínají pochybovat, zda se k sobě se psem opravdu hodí.

Ve většině případů se nic špatného nestalo. Pes se uvolnil natolik, že už v sobě všechno nedrží, a vy ho konečně poznáváte takového, jaký opravdu je. Udržujte stálý denní režim, tréninky mějte krátké a vždy, když je něco příliš těžké, se vraťte o krok zpět. Jednoduché způsoby, jak budovat důvěru, a známky toho, že roste, najdete v našem průvodci o budování pouta se zachráněným zvířetem.

Pokud jste adoptovali od Paw Squadron a nevíte si rady, napište nám a popište, co se děje. Dnem adopce naše úloha nekončí a pomůžeme, kde budeme moci.

Čtvrtý týden: režim, na kterém lze stavět

Do konce prvního měsíce má většina psů už znatelný denní režim. Spánek se ustálí, nehody jsou vzácné a pes začne vaši společnost vyhledávat, místo aby ji jen snášel. Je to vhodná doba začít s pravidelným výcvikem, protože teď už pes zvládne věnovat pozornost i učení.

Začněte základy: reakcí na jméno, povely sedni a ke mně, chůzí na volném vodítku a klidným ležením na podložce. Přidejte jemný nácvik manipulace kvůli kartáčování, stříhání drápků a prohlídce zubů. Malá plemena mají sklon k problémům se zuby, a proto se po celá léta vyplácí navyknout psa na zubní kartáček včas, jak vysvětluje náš článek o péči o zuby psů a koček.

První měsíc je teprve začátek. Lidé, kteří zachraňují zvířata, často používají jako orientační pomůcku pravidlo 3-3-3: zhruba tři dny, než se pes přestane uzavírat do sebe, zhruba tři týdny, než pozná váš denní režim, a zhruba tři měsíce, než se bude cítit jako doma. Každý pes má své vlastní tempo a někteří se otevírají ještě mnohem déle.

V čem je to s malým psem jiné

Malí psi procházejí stejnými fázemi jako velcí. Potřebují ale také několik opatření, na která majitelé velkých psů myslí jen zřídka.

• Než psa zvednete, zeptejte se ho. Naučte ho signál, například „nahoru“, a pak ho zvedněte jednou rukou pod hrudníkem a druhou pod zadní částí těla. Psi, které někdo bez varování popadne do náruče, se často naučí rukám vyhýbat.
• Chraňte klouby a záda. Seskakování z gauče a postele namáhá malé nohy a plemena s dlouhými zády, jako jsou jezevčíci, mají sklon k problémům se zády, proto používejte schůdky pro psy nebo psa sundejte dolů.
• Choďte na procházky s postrojem. Obojek, který se utahuje, když pes tahá, tlačí na průdušnici a miniaturní plemena mají sklon k problémům s průdušnicí.
• Udržujte je v teple. Malí krátkosrstí psi rychle ztrácejí teplo a na zimní procházky mohou potřebovat kabátek.
• Krmte podle pevného rozvrhu. Velmi malí psi a mladá štěňata mohou mít při vynechání jídla nízkou hladinu cukru v krvi.
• Dávejte pozor, kam šlapete. Malé psy lidé snadno přišlápnou nebo přivřou do dveří, proto naučte všechny zpomalit, když se pes motá pod nohama.

Velikost také může problémy zakrývat. Vrčení malého psa se často přejde se smíchem, nebo lidé psa zvednou a odnesou pryč od toho, co ho rozrušilo. Pokud byste určité chování brali vážně u velkého psa, berte ho vážně i u malého. Strach se prožívá stejně bez ohledu na velikost a náš průvodce o tom, jak pomoci bojácnému psovi, platí stejně i pro psa, kterého unesete pod paží.

Kdy zavolat veterináři

Během prvního nebo druhého týdne objednejte psa na první návštěvu u svého veterináře, i když se zdá zcela zdravý. Vezměte s sebou pas zvířete a veškeré zdravotní dokumenty, které jste se psem dostali, aby veterinář viděl, která očkování a ošetření už proběhla a kdy jsou na řadě další. Při té příležitosti si ověřte, že je mikročip registrován na vaše údaje.

Každý pes adoptovaný od Paw Squadron má pas zvířete, očkování a mikročip, takže tato první návštěva je jednoduchá. Mezi návštěvami zavolejte veterináři dříve, pokud si všimnete čehokoli z následujícího, a nečekejte, zda to přejde.

• Úplné odmítání potravy po celý den, u štěněte nebo velmi malého psa i dříve
• Opakované zvracení, průjem trvající déle než den nebo krev ve zvratcích či ve stolici
• Slabost, vrávorání, třes nebo neobvyklá ospalost, zejména u velmi malého psa
• Kašel, kejhavý zvuk při dýchání nebo namáhavé dýchání
• Namáhání při močení nebo vyprazdňování, případně pes vůbec nemočí
• Kulhání, které se nezlepší během jednoho až dvou dnů

Většina prvního měsíce je klidnější, než by naznačoval tento seznam. Udržujte dny předvídatelné, nechte psa určovat tempo a velké výlety si nechte na konec měsíce. Ve čtvrtém týdnu budete svého psa znát mnohem lépe než první den.