Jak psa odnaučit štěkat

Zjistěte, o jaký druh štěkání jde

Než cokoli změníte, věnujte tři nebo čtyři dny zapisování poznámek. Pokaždé, když váš pes zaštěká, zapište si čas, kde pes byl, co se stalo těsně předtím a co se stalo hned potom. Na poslední části záleží nejvíc, protože to, co po štěkání následuje, ho často udržuje.

Opakující se vzorce se ukážou rychle. Většina štěkání spadá do jedné z těchto skupin a mnoho psů má víc než jeden typ.

• Varovné štěkání: na zvonek, kroky na chodbě nebo lidi a psy, kteří procházejí kolem okna.
• Žadonivé štěkání: míří na vás, obvykle když jíte, telefonujete nebo držíte míček.
• Štěkání z nudy: dlouhé a opakující se, často když je pes sám na zahradě nebo měl málo zaměstnání.
• Štěkání ze strachu: na cizí lidi, jiné psy nebo neznámé předměty, často s vahou přenesenou dozadu nebo při couvání.
• Štěkání ze stresu: začíná brzy po vašem odchodu a doprovází ho přecházení sem a tam, kňučení nebo škrábání na dveře.
• Štěkání z nadšení: při hře, před procházkou nebo když přijdou oblíbení lidé.

Nejprve se věnujte typu, který způsobuje největší potíže, a dál si veďte poznámky. Bez nich se velmi těžko pozná, zda plán funguje, nebo jste jen měli klidný týden.

Varovné štěkání: změňte, co pes vidí a slyší

Pes, který štěká na každého kolemjdoucího, vykonává práci, kterou si sám určil: hlídá dům. Hádkou se psem tuto práci neukončíte. Zamezení výhledu obvykle ano. Matná fólie na spodní části okna, zatažený závěs nebo pohovka odsunutá od skla je práce na jedno odpoledne a varovné štěkání často výrazně omezí.

Proti zvukům pomůže rádio nebo ventilátor v přední části domu, které přehluší kroky a zvuk dveří aut. Když pes jednou nebo dvakrát štěkne, řekněte klidně slovo jako „díky“, odejděte od okna a odměňte psa, když vás následuje. Tím jste upozornění vzali na vědomí a dali psovi lepší práci, než je pokřikovat na ulici.

Zvonek si zaslouží vlastní plán. Naučte psa chodit na podložku nebo pelíšek několik kroků od dveří. Nejprve trénujte, když nikdo nepřichází, potom s členem rodiny, který zazvoní, a teprve pak se skutečnými návštěvami. U podložky mějte sklenici s pamlsky, abyste mohli rychle odměňovat.

Křičet na psa, který varovně štěká, pomáhá jen zřídka. Mnoha psům to zní, jako byste se přidali.

Žadonivé štěkání: štěkání nesmí nikdy zabrat

Žadonivé štěkání je naučené. V určité chvíli psovi štěkání přineslo pamlsek, hozený míček, otevřené dveře nebo vaši pozornost a pes si toho všiml. Řešení se popisuje snadno, ale žije se s ním těžko: štěkání už nikdy nesmí zabrat, ani jednou.

Když na vás pes štěká, otočte se a počkejte. Jakmile je pár vteřin zticha, dejte mu, co chtěl, pokud to smí mít, nebo jinou odměnu, kterou má rád. Počítejte s tím, že štěkání nejprve zesílí. Odborníci na chování zvířat tomu říkají extinkční vzplanutí, a pokud v nejhlasitější chvíli povolíte, naučíte psa, že vytrvalost se vyplácí.

Dejte psovi také zdvořilý způsob, jak o něco požádat. Pes, který se naučí, že když klidně sedí, míček letí, nemá moc důvodů se hlasitě dožadovat. Mnoho spouštěčů odstraníte i tím, že jeho zjevné potřeby uspokojíte dřív, než si o ně musí říct, například procházkou v obvyklou dobu nebo večeří ještě před večerním shonem.

Štěkání z nudy: víc práce pro nos a mozek

Štěkání z nudy je příznakem psa, který nemá dost zaměstnání. Svižná procházka na krátkém vodítku po stále stejném chodníku unaví nohy, ale mozek zůstane nenasycený. Většina psů potřebuje také čichat, řešit malé úkoly a žvýkat. Zkuste do psího týdne přidat několik z těchto činností.

• Pomalá čenichací procházka, při které pes určuje tempo a volí směr, třeba jen na části trasy
• Rozhazování krmiva: rozhoďte část porce do trávy nebo na ručník a nechte psa najít každý kousek
• Hlavolam s krmivem nebo naplněná hračka na žvýkání pro chvíle, kdy je pes sám
• Dva nebo tři tréninky denně, každý zhruba pět minut
• Jednoduché pachové hry, například schovat pamlsky po jedné místnosti a nechat psa hledat

Pes nechaný celé hodiny o samotě na zahradě je častým zdrojem stížností sousedů. Zahrada mu nabízí spoustu podnětů ke štěkání a nic jiného na práci. Mnoho psů je klidnějších doma s něčím na žvýkání než venku s výhledem.

Štěkání ze strachu a štěkání o samotě

Pes, který na vodítku štěká a vyráží proti jiným psům, se často spíš bojí, než že by byl agresivní: chce větší odstup, vodítko mu brání utéct a trest strach jen prohlubuje. Jiní psi dělají totéž z frustrace, protože se s ostatními psy moc chtějí pozdravit. V obou případech pracujte na vzdálenost, ze které pes spouštěč vidí a přesto si vezme pamlsek, a vzdálenost pak během týdnů pomalu zkracujte, jak vysvětluje náš průvodce jak pomoci bojácnému psovi.

Štěkání, které začne během několika minut po vašem odchodu, je jiný problém. Pokud ho provází vytí, přecházení sem a tam, slinění, škrábání na dveře nebo močení či kálení v domě, ukazuje na stres z odloučení. Pes v takovém stavu je spíš úzkostný než zlobivý a rychlý tip z výcviku to nevyřeší. Až příště půjdete ven, nastavte telefon nebo kameru, abyste přesně viděli, kdy štěkání začíná a co pes dělá.

Obvyklý postup je prodlužovat čas o samotě po drobných krocích a začít tak krátkou nepřítomností, že na ni pes nereaguje. Do té doby by pes neměl zůstávat sám déle, než zvládne, což může znamenat pomoc kamaráda, hlídače psů nebo psí školky. Veterináře zapojte včas, protože někteří psi se stresem z odloučení začnou dělat pokroky teprve tehdy, když veterinář léčí i jejich úzkost.

Pokud uvažujete o adopci a máte dlouhou pracovní dobu, uveďte to ve své žádosti o adopci. Psi se velmi liší v tom, jak dobře zvládají den o samotě, a dobrý soulad s vaším denním režimem zabrání velké části tohoto štěkání dřív, než vůbec začne.

Co nepoužívat

Protištěkací obojky, které stříkají, pípají nebo dávají elektrický šok, se prodávají jako rychlé řešení. Hluk mohou na čas zastavit, ale s jeho příčinou nic neudělají a úzkostný pes potrestaný za štěkání bývá obvykle ještě úzkostnější. Elektrické obojky jsou v několika evropských zemích z důvodu ochrany zvířat zakázány nebo omezeny.

Křik, stříkání vodou a chrastění plechovkou s mincemi narážejí na stejný problém. Přidávají stres psovi, který je často už tak ve stresu, a mohou způsobit, že pes začne být ostražitý vůči vám, a ne vůči tomu, na co štěkal.

Kdy je u štěkání potřeba pomoc zvenčí

Pokud je štěkání nové nebo se náhle změnilo, poraďte se nejprve s veterinářem, zejména u staršího psa. Štěkání může způsobovat bolest, ztráta sluchu i změny mozku související s věkem a starší pes, který v noci štěká nebo bloudí, může vykazovat známky zhoršování kognitivních funkcí. To jsou zdravotní otázky a samotný výcvik na ně odpověď nedá.

Obraťte se na kvalifikovaného trenéra, který pracuje s odměnami, nebo na odborníka na chování, pokud pes na lidi štěká a vyráží proti nim, nebo pokud štěkání ze stresu pokračuje i přes váš plán. Totéž platí, když si stěžovali sousedé a nic z toho, co jste vyzkoušeli, nepomohlo.

Zachránění psi si zaslouží trochu víc trpělivosti. Mnozí jsou první dny v novém domově tiší a svůj hlas najdou až po týdnu či dvou, jak popisuje náš průvodce prvním měsícem pro nové adoptivní rodiny. Ať jde o jakýkoli typ štěkání, měňte vždy jen jednu věc a vše si dál zapisujte, protože dva týdny soustavné práce vám řeknou víc než dva dny zkoušení všeho najednou.