Škrkavky u štěňat a koťat: příznaky, rizika a prevence

Příznaky, kterých si všímat

Štěňata a koťata s velkým počtem červů mívají často zřetelné příznaky. Dospělá zvířata s jen několika červy obvykle vypadají zdravě. Běžné příznaky u mláďat jsou uvedeny níže.

• Kulaté, nafouklé bříško, často označované jako soudkovité, i když je zvíře hubené
• Pomalý růst nebo hubnutí navzdory dobré chuti k jídlu
• Matná, hrubá srst
• Průjem, někdy s hlenem
• Zvracení
• Červi ve výkalech nebo zvratcích
• Kašel, který se může objevit, když mladé larvy procházejí plícemi
• Snížená chuť k jídlu a méně energie než obvykle

Dospělé škrkavky jsou bledé, oblé a dlouhé několik centimetrů, trochu jako vařené špagety. Takoví červi ve výkalech nebo zvratcích ukazují na nákazu škrkavkami. Pokud žádné nevidíte, nákazu to nevylučuje, protože červi obvykle zůstávají uvnitř střeva.

Kdy jde o akutní stav

Silné zamoření škrkavkami může být pro velmi mladá nebo slabá zvířata nebezpečné. Velké množství červů může ucpat střevo a ve vzácných případech může infekce mladé štěně nebo kotě zabít.

Okamžitě kontaktujte veterináře, pokud má vaše štěně nebo kotě tvrdé, oteklé nebo bolestivé bříško, opakovaně zvrací, přestane jíst nebo sát, tlačí na stolici, ale nic nevyprázdní, zdá se slabé nebo studené nebo má bledé dásně. Naléhavou péči vyžaduje také rychlé nebo ztížené dýchání, zhoršující se kašel nebo záchvat křečí. Velmi malá zvířata mohou průjmem a zvracením rychle ztratit tekutiny, proto je lepší zavolat včas.

Jak se jimi štěňata a koťata nakazí

Štěňata se často nakazí už před narozením. Larvy škrkavek mohou v tkáních dospělé feny dlouho přetrvávat v klidovém stavu. Během březosti se znovu aktivují a přecházejí do nenarozených štěňat. Mladé škrkavky mohou být ve střevě štěněte už na konci jeho prvního týdne života. Další larvy se ke štěňatům dostávají mateřským mlékem.

Koťata se před narozením nenakazí. Larvy se k nim mohou dostat mateřským mlékem, i když se to zřejmě děje hlavně tehdy, když se matka sama nakazila v pozdní fázi březosti nebo během laktace.

Starší štěňata, koťata a dospělá zvířata se nakazí dvěma dalšími způsoby. Buď spolknou vajíčka z půdy, trávy, písku nebo srsti, nebo sežerou myš či jiné drobné zvíře, které nese larvy v klidovém stavu. Vajíčka v čerstvém trusu ještě nejsou infekční. Mimo tělo potřebují ke svému vývoji zhruba dva až čtyři týdny. Poté mohou v půdě přežívat měsíce, nebo dokonce roky.

Poté, co zvíře spolkne infekční vajíčka nebo sežere nakaženou myš, trvá zhruba měsíc, někdy i déle, než jeho vlastní škrkavky začnou klást vajíčka. Doporučení pro odčervení s tímto odstupem počítají, když stanovují, jak často ošetřovat zvířata s vyšším rizikem.

Jak veterináři nemoc diagnostikují a léčí

Běžným testem je vyšetření trusu. Malý vzorek se smíchá s roztokem, ve kterém případná vajíčka vyplavou na povrch, takže je lze vidět pod mikroskopem. Některé laboratoře nabízejí také antigenní nebo DNA testy, které dokážou odhalit infekce, jež mikroskop nezachytí.

Vyšetření trusu má své limity. Štěňata nakažená před narozením mohou mít mnoho škrkavek dřív, než se v jejich trusu objeví jakákoli vajíčka, a slabé infekce se nemusí podařit zachytit. Proto veterináři mladá štěňata a koťata obvykle odčervují podle pevného plánu, aniž by čekali na pozitivní výsledek testu.

Léčba spočívá v odčervovacím přípravku, který veterinář zvolí podle věku, hmotnosti a zdravotního stavu zvířete. Mnohé z těchto přípravků působí jen na škrkavky ve střevě. Nezasáhnou larvy, které se ještě pohybují tělem, proto se léčba opakuje, často zhruba po dvou týdnech. Veterinář může požádat o kontrolní vzorek trusu, aby ověřil, že škrkavky zmizely. Matka, která kojí mláďata, se obvykle ošetřuje současně se svými štěňaty nebo koťaty.

Některé odčervovací přípravky nejsou vhodné pro velmi mladá zvířata a správná dávka závisí na tělesné hmotnosti. Nejbezpečnější je nechat výběr přípravku i jeho načasování na veterináři. U březí feny nebo kočky může veterinář také navrhnout léčbu v pozdní fázi březosti, aby se snížil počet larev přenesených na mláďata.

Prevence škrkavek

Proti škrkavkám neexistuje žádná vakcína. Prevence spočívá v pravidelném odčervení a dobré hygieně.

Veterinární doporučení v Evropě a USA obvykle navrhují začít s odčervením štěňat ve věku přibližně dvou týdnů a koťat ve věku přibližně dvou až tří týdnů. Léčba se pak obvykle opakuje každé dva týdny až do doby krátce po odstavu. Mnoho veterinářů poté doporučuje ošetření jednou měsíčně až do věku přibližně šesti měsíců, zejména pokud je nová infekce pravděpodobná.

U dospělých zvířat závisí plán na způsobu života. Evropská doporučení navrhují odčervení alespoň čtyřikrát ročně u zvířat, která chodí ven. Při vyšším riziku může být doporučeno ošetření jednou měsíčně, například u zvířat, která se volně toulají nebo loví, nebo která žijí s malými dětmi či s někým s oslabenou imunitou. Další možností místo rutinního ošetření je pravidelné vyšetření trusu. Správný plán vám může navrhnout váš veterinář.

Několik jednoduchých návyků snižuje množství vajíček v okolí domova.

• Psí trus sbírejte každý den a vyhazujte ho do směsného komunálního odpadu. Kompost pro něj není bezpečné místo.
• Kočičí toaletu čistěte každý den. Čerstvá vajíčka ještě nejsou infekční, takže je každodenní úklid odstraní dřív, než se stanou rizikem.
• Myjte si ruce po kontaktu se zvířaty, půdou nebo pískem a před jídlem.
• Při práci na zahradě noste rukavice.
• Dětská pískoviště zakrývejte, když se nepoužívají.
• Psy pravidelně česejte, protože vajíčka mohou ulpívat v srsti.
• Kde to jde, zabraňte kočkám v lovu, protože myši a jiná drobná zvířata mohou přenášet larvy.

Rizika pro další domácí zvířata a lidi

Protože vajíčka potřebují čas mimo tělo, aby se stala infekčními, hlavní riziko pro ostatní zvířata představuje kontaminovaná zahrada či dvůr, společná kočičí toaleta nebo oblíbené místo procházek, kde mohou vajíčka zůstat infekční celé roky. Zatímco se nové štěně nebo kotě léčí, pomáhá rychle odstraňovat trus a dodržovat u ostatních zvířat v domácnosti plán odčervení, který doporučil jejich veterinář.

Škrkavky rodu Toxocara mohou nakazit i lidi a způsobit onemocnění zvané toxokaróza. Lidé se nakazí spolknutím infekčních vajíček, obvykle z půdy, písku nebo neumytých rukou. Nejvíce ohrožené jsou malé děti, protože si hrají na zemi a často si dávají ruce do úst. U lidí zůstávají larvy nedospělé a putují tkáněmi těla. Mnoho nakažených lidí nikdy nemá žádné příznaky. Někdy larvy postihnou orgány, jako jsou játra nebo plíce, a způsobí horečku, kašel nebo bolest břicha. Vzácně se larva dostane do oka a poškodí zrak. Infekce se nepřenáší z člověka na člověka.

Odčervení zvířat podle plánu a každodenní odstraňování trusu jsou hlavní způsoby, jak riziko snížit. Těhotné ženy a lidé s oslabenou imunitou mohou chtít dbát na hygienu ještě pečlivěji. Kdo má obavy kvůli příznakům, může se poradit s lékařem.

Proč je to důležité u zachráněných zvířat

Škrkavky jsou častější u mladých zvířat a u zvířat, která žila na ulici. Přehled evropských studií z let 1994 až 2019 zjistil nákazu škrkavkami v průměru přibližně u čtyř z deseti psů mladších šesti měsíců a přibližně u jedné ze tří toulavých koček. Studie psů s majiteli v Srbsku z roku 2024 zjistila vajíčka psí škrkavky přibližně u jednoho z devíti psů a u více než čtvrtiny psů mladších jednoho roku. Studie v Bulharsku, Řecku, Srbsku a dalších zemích regionu také odhalily u lidí známky dřívějšího kontaktu s tímto parazitem.

V projektu Paw Squadron vede první cesta po každé záchraně k veterináři a do koupele. Každé zvíře je prohlédnuto, odčerveno a ošetřeno proti blechám a dalším parazitům. Před adopcí navíc každé zvíře projde prohlídkou, ošetřením a očkováním a dostane mikročip.

V novém domově odčervení obvykle pokračuje. Odčervovací přípravky nezasáhnou všechny larvy, které v tkáních přetrvávají v klidovém stavu, a mladé zvíře může kdykoli pozřít nová vajíčka. Evropská doporučení pro tlumení parazitických červů také vyzývají k ošetření a oddělení nově příchozích zvířat v chovatelských zařízeních a v domácnostech s více zvířaty.

Po adopci je dobré vzít zdravotní dokumentaci zvířete k vlastnímu veterináři a zeptat se na vyšetření trusu a plán odčervení. Máte-li otázky ohledně péče o zvíře před adopcí nebo po ní, může vám pomoci naše sekce Časté dotazy, nebo nám můžete poslat žádost o adopci.