Problémy s análními žlázami u psů: příznaky, příčiny a péče

K čemu slouží anální žlázy

Anální žlázy, nazývané také anální váčky, leží těsně pod kůží po obou stranách řitního otvoru. Pokud si řitní otvor představíte jako ciferník, nacházejí se přibližně v poloze čtyř a osmi hodin. Každý váček shromažďuje tekutinu s výrazným rybím zápachem, kterou vytvářejí žlázy v jeho stěně.

Tekutina slouží jako pachová značka, kterou ostatní psi dokážou přečíst. U zdravého psa se malé množství vytlačí pokaždé, když prochází pevná stolice. Vystrašený nebo vystresovaný pes ji může také náhle vypustit. Krátký rybí zápach při návštěvě veterináře nebo po leknutí obvykle není důvodem k obavám.

Příznaky, kterých si všímat

Potíže začínají, když se tekutina nevyprazdňuje. Hromadí se, houstne a napíná váček. Veterináři tomu říkají impakce. Ucpaný váček se pak může zanítit nebo infikovat a z infekce se může vyvinout absces. Majitelé si obvykle nejdříve všimnou, že je psovi nepříjemně.

• Sáňkování neboli posouvání zadku po podlaze
• Olizování nebo okusování pod ocasem nebo u kořene ocasu
• Rybí zápach, který ulpívá na psovi nebo na nábytku
• Namáhání nebo zjevné nepohodlí při vyprazdňování
• Nízko držený ocas nebo nechuť nechat si sáhnout na zadní část těla
• Otok, zarudnutí nebo výtok na jedné nebo obou stranách řitního otvoru
• Krev nebo hnis na kůži v blízkosti řitního otvoru nebo ve stolici

Sáňkování má i jiné příčiny. Články tasemnic, které vypadají jako rýžová zrnka přilepená na srsti kolem řitního otvoru, mohou v této oblasti vyvolávat svědění. Svědění tam mohou způsobovat také kožní alergie. Vyšetření u veterináře ukáže, o kterou příčinu jde.

Proč se žlázy ucpávají

Často neexistuje jediná příčina. Pravděpodobnost ucpání zvyšuje několik faktorů.

Záleží na kvalitě stolice. Měkká stolice nebo průjem netlačí na váčky dostatečně, aby se vyprázdnily, a potíže může způsobit i zácpa. Roli může hrát také hmotnost. Psi s nadváhou mohou mít v této oblasti oslabené svalstvo, takže se jim váčky nemusí dobře vyprazdňovat. K problému může přispívat i strava s nízkým obsahem vlákniny.

S problémem úzce souvisejí kožní alergie. Ve studiích psů se zanícenými análními váčky bylo alergické kožní onemocnění nejčastějším dalším zdravotním problémem. V jedné studii se potíže u alergických psů také častěji vracely. Vědci zjistili, že psi s atopickou dermatitidou, běžnou kožní alergií, mají v análních váčcích odlišné složení bakterií.

Nejčastěji jsou postižena malá plemena a mezi nimi vedou čivavy. Z větších psů mohou být ve vyšším riziku němečtí ovčáci. Studie poukazují také na španěly a plemena s plochým obličejem. Většina postižených psů je starší jednoho roku a psi i feny se zdají být ohroženi stejně.

U starších psů může být otok v análním váčku někdy nádor. Adenokarcinom análního váčku je zhoubný nádor žlázové tkáně. Může zvýšit hladinu vápníku v krvi a u některých psů se nejprve projeví zvýšená žízeň a častější močení. Proto se u staršího psa vyplatí s jakoukoli bulkou v blízkosti řitního otvoru brzy navštívit veterináře.

Kdy jde o akutní stav

Ucpaná žláza je nepříjemná, ale jen zřídka jde o naléhavý stav. Absces vyžaduje pozornost dříve. Pokud si všimnete některého z těchto příznaků, je nejlepší zavolat veterináři ještě týž den.

• Horký, zarudlý, bolestivý otok na jedné nebo obou stranách řitního otvoru
• Otevřená rána vedle řitního otvoru, ze které vytéká hnis nebo krev
• Odmítání sednout si, kňučení nebo chňapání při doteku v oblasti ocasu
• Namáhání bez vyprázdnění stolice
• Nedostatek energie nebo ztráta chuti k jídlu spolu s bolestí v zadní části těla

Absces se může sám provalit a zanechat ránu vedle řitního otvoru. I tehdy je nutná návštěva veterináře, protože ránu je třeba vyčistit a infekci léčit. Vymačkávat nebo propichovat otok doma se nedoporučuje. Pro psa je to velmi bolestivé a je lepší to přenechat veterináři.

Jak veterináři nemoc diagnostikují a léčí

Veterinář obvykle začíná rektálním vyšetřením. Prstem v rukavici dokáže nahmatat velikost každého váčku a šetrně ho vyprázdnit. Vzhled tekutiny leccos napoví. Velmi hustý nebo tmavý obsah, případně tekutina s příměsí krve nebo hnisu, ukazuje na ucpání nebo infekci. Veterinář může prohlédnout vzorek pod mikroskopem a zkontrolovat přítomnost bakterií, kvasinek a krvinek. Pokud je nahmatán útvar, může navrhnout krevní testy, zobrazovací vyšetření nebo biopsii.

Léčba závisí na stadiu. Prosté ucpání se často vyřeší vyprázdněním váčků. Pokud obsah ztvrdl, veterinář ho může nejprve změkčit. Zanícené nebo infikované váčky se často proplachují přes jejich drobný vývod a poté se naplní mastí s léčivem. Než se váčky zklidní, je často potřeba několik návštěv, obvykle v odstupu jednoho až dvou týdnů.

Absces je obvykle nutné otevřít, vydrénovat a vyčistit. Veterinář může předepsat antibiotika a léky proti bolesti a doporučit doma teplé obklady. Protože je oblast velmi bolestivá, potřebuje mnoho psů při těchto zákrocích sedaci. Ochranný límec zabrání psovi, aby si místo během hojení olizoval.

Když se potíže stále vracejí nebo když je nalezen nádor, může veterinář probrat chirurgické odstranění váčků. Jde o choulostivou operaci. Někteří psi mají poté po dobu jednoho až tří týdnů řídkou stolici. Známým rizikem je poškození nervů ovlivňující ovládání vyprazdňování, které je u některých psů trvalé. Váš veterinář vám může vysvětlit rizika a přínosy pro vašeho psa.

Veterinář bude také hledat, co se za problémem skrývá. Léčba kožních alergií, zpevnění stolice nebo pomoc psovi se zhubnutím mohou snížit pravděpodobnost, že se potíže budou opakovat.

Riziko pro další zvířata a lidi

Problémy s análními žlázami nejsou nakažlivé. Ucpaná nebo infikovaná žláza nepředstavuje žádné riziko pro jiná zvířata ani pro lidi. Stačí běžná hygiena a po ošetření mokvající rány je rozumné si umýt ruce.

Tasemnice jsou jiná věc. Pokud se ukáže, že sáňkování způsobují tasemnice, jejich zdrojem jsou obvykle blechy. Psi se nakazí běžnou tasemnicí tím, že spolknou infikované blechy, takže ochranu proti blechám mohou potřebovat i další zvířata v domácnosti. Lidé se nakazí jen vzácně. Váš veterinář vám poradí s léčbou pro celou domácnost.

Prevence a domácí péče

Ne každému případu lze předejít, ale několik návyků pomáhá. Dobrým začátkem je udržovat psa ve zdravé hmotnosti. Strava, po které je stolice pevná a dobře formovaná, pomáhá váčkům, aby se vyprazdňovaly samy. Někteří veterináři doporučují psům s opakovanými potížemi přidat do stravy vlákninu, protože objemnější stolice pomáhá váčky vyprázdnit tlakem. Než stravu změníte, zeptejte se veterináře, která možnost se pro vašeho psa hodí.

Pokud má váš pes kožní alergie, jejich udržení pod kontrolou může chránit i anální žlázy. Pravidelné prohlídky dávají veterináři příležitost žlázy prohmatat a zachytit potíže včas.

Většina zdravých psů si žlázy vyprazdňuje sama a nepotřebuje jejich pravidelné vymačkávání. Psům s opakovanými potížemi může pomoci pravidelné vyprazdňování veterinárním týmem. Než začnete s pravidelným vymačkáváním doma nebo u psího kadeřníka, je nejlepší se poradit s veterinářem.

Poznámky pro nové adoptivní rodiny

Zachránění a nově adoptovaní psi procházejí najednou spoustou změn. Cestování, stres a nová strava mohou na čas podráždit žaludek. Při řídké stolici se anální žlázy nemusí dobře vyprazdňovat, a proto někteří psi v novém domově začnou sáňkovat nebo se olizovat. Pomoci může postupná změna krmiva a dostatek času na zabydlení.

V projektu Paw Squadron je po každé záchraně první zastávkou veterinář a koupel. Každé zvíře projde prohlídkou, odčervením a ošetřením proti blechám a dalším parazitům. Před adopcí každé zvíře také dostane očkování a mikročip. Potíže s análními žlázami se přesto mohou objevit u kteréhokoli psa, proto se při první návštěvě u svého veterináře zmiňte o jakémkoli sáňkování, olizování nebo rybím zápachu.

Další informace o péči o nového psa najdete v encyklopedii PawPedia nebo na naší stránce Časté dotazy.