Stomatitida u koček: příznaky, příčiny a léčba

Příznaky, kterých si všímat

Příznaky se často rozvíjejí pomalu. Mnoho majitelů si nejprve všimne změny v tom, jak kočka jí, ještě dříve, než se jí vůbec podívají do tlamy.

• Zápach z tlamy
• Slinění nebo vlhká brada
• Vyjeknutí nebo ucuknutí při zívání či jídle
• Kočka přijde k misce s krmivem, ale pak couvne, aniž by se najedla
• Vypadávání krmiva z tlamy nebo potíže s polykáním
• Nižší příjem krmiva a hubnutí
• Neupravená nebo zplstěná srst, protože čištění srsti bolí
• Zduřelé uzliny pod čelistí

Když kočce opatrně nadzvednete pysk, mohou dásně vypadat jasně červené, oteklé nebo rozedřené. Mnoho koček se stomatitidou to nedovolí a násilné otevírání tlamy jim může ublížit. Váš veterinář dokáže dutinu ústní bezpečně vyšetřit.

Kdy jde o akutní stav

Stomatitida je obvykle dlouhodobý problém, některé situace však vyžadují návštěvu veterináře ještě týž den. Zavolejte na kliniku, pokud vaše kočka přestala jíst nebo pít, zdá se slabá nebo dehydratovaná, silně krvácí z tlamy nebo má oteklou tvář. U koček, které nejedí, se může rozvinout závažné onemocnění jater zvané hepatální lipidóza a kočky s nadváhou jsou ohroženy více. Kočku, která odmítá veškerou potravu, by měl veterinář brzy vyšetřit.

Naléhavé jsou také náhle vzniklé vředy nebo popáleniny v dutině ústní. Mohou vzniknout, když kočka kousne do elektrického kabelu nebo olízne chemikálii používanou v domácnosti. Vředy v dutině ústní může způsobit i selhání ledvin, které samo o sobě vyžaduje rychlé ošetření.

Příčiny

Přesná příčina dosud není známa. Podle hlavní teorie imunitní systém přehnaně reaguje na zubní plak, tedy povlak bakterií, který se usazuje na zubech. Tělo odpovídá mnohem silnějším zánětem, než by plak normálně vyvolal, a tkáně dutiny ústní se přitom poškozují.

S tímto onemocněním je spojováno několik infekcí. Kočičí kalicivirus, častý původce infekcí horních cest dýchacích u koček, se u koček se stomatitidou nachází mnohem častěji než u zdravých koček. V některých studiích byla téměř každá postižená kočka dlouhodobým nosičem. Souvislost má také virus imunodeficience koček (FIV) a záněty dásní a dutiny ústní jsou u FIV pozitivních koček časté. V některých případech byly zjištěny také virus kočičí leukemie (FeLV), kočičí herpesvirus a bakterie rodu Bartonella. Žádná z těchto infekcí nevysvětluje všechny případy a mnoho koček nese kalicivirus, aniž by se u nich stomatitida kdy rozvinula.

Čerstvá infekce kalicivirem může také způsobit bolestivé vředy na jazyku a dásních, obvykle jen na krátkou dobu. Jde o jiný problém než chronická stomatitida a váš veterinář ho zváží spolu s ostatními výše uvedenými příčinami.

Zachráněné a nově adoptované kočky

Kalicivirus se snadno šíří všude, kde žije mnoho koček blízko sebe, například v útulcích, chovatelských stanicích a pouličních koloniích. Nakažené kočky vylučují virus slinami a výtokem z nosu, většina nejméně měsíc a několik málo koček i roky. Na suchých površích může virus zůstat infekční až jeden měsíc. FIV se šíří hlavně hlubokými kousnými ranami, proto je častější u koček, které se toulají a perou, zejména u nekastrovaných kocourů. Mnoho zachráněných koček pochází právě z takového prostředí.

V projektu Paw Squadron vede po každé záchraně první cesta k veterináři a do koupele. Každé zvíře před adopcí projde prohlídkou a ošetřením a dostane očkování a mikročip. Když adoptujete kočku, zeptejte se, čeho si veterinář všiml v dutině ústní a zda byla kočka testována na FIV a FeLV. V prvních týdnech naplánujte návštěvu u svého veterináře a požádejte ho, aby zkontroloval dásně a zadní část dutiny ústní.

Jak veterináři stanoví diagnózu

Diagnóza se opírá hlavně o to, co veterinář vidí v dutině ústní, zejména o zánět v její zadní části. Dutina ústní bývá příliš bolestivá na to, aby ji šlo u kočky při vědomí důkladně prohlédnout, proto se často používá sedace nebo anestezie.

Rozbor krve a moči slouží ke kontrole onemocnění ledvin a dalších nemocí, které mohou postihnout dutinu ústní. Testy na FIV a FeLV jsou obvykle součástí vyšetření a někteří veterináři testují i kalicivirus. Dentální rentgenové snímky ukážou poškození zubních kořenů a kosti, které zvenčí není vidět. Pokud tkáň vypadá neobvykle nebo je postižena jen jedna strana dutiny ústní, může veterinář odebrat malý vzorek tkáně, tzv. biopsii, aby vyloučil rakovinu dutiny ústní, která může vypadat podobně.

Jak probíhá léčba

Cílem léčby je zvládnout bolest a odstranit to, na co imunitní systém reaguje. Extrakce zubů přináší u většiny koček nejlepší dlouhodobé výsledky. Podle toho, kde se zánět nachází, veterinář odstraní buď všechny zuby za špičáky, nebo všechny zuby. Poté se pořídí dentální rentgenové snímky, které potvrdí, že nezůstaly žádné zbytky kořenů, protože ponechané kořeny mohou zánět v dutině ústní udržovat.

Pro mnoho majitelů je zpočátku těžké to přijmout. Většina koček po zhojení dutiny ústní jí bez zubů dobře. Pokud se extrakce provede v časném stadiu onemocnění, 60 až 80 % koček se výrazně zlepší nebo se jeví jako vyléčené. U některých koček nastává zlepšení pomalu v průběhu týdnů či měsíců a některé i poté potřebují léky, aby zánět zůstal pod kontrolou.

Samotné léky mohou na nějakou dobu pomoci. Váš veterinář může předepsat léky proti bolesti, protizánětlivé léky, antibiotika a antiseptické výplachy nebo gely. Steroidy mohou zánět zmírnit, ale při opakovaném použití obvykle účinkují hůře. Kočky, které jsou před operací dlouho na lécích, obvykle reagují na extrakci hůře, proto se vyplatí probrat operaci s veterinářem včas. U koček, které na léčbu plně nereagují, veterináři někdy přidávají léčbu tlumící imunitní reakci. Velmi nemocné kočky, které odmítají potravu, mohou potřebovat hospitalizaci na klinice s podáváním tekutin nebo s dočasnou vyživovací sondou.

Léky proti bolesti pro lidi mohou být pro kočky velmi nebezpečné. Podávejte prosím jen to, co předepíše váš veterinář.

Měkké vlhké krmivo se lépe jí, dokud je dutina ústní bolestivá nebo se hojí. Léky a výplachy účinkují nejlépe, když je podáváte tak, jak vám vysvětlí veterinář. Obvykle se doporučují kontrolní návštěvy, protože některé kočky potřebují v průběhu několika měsíců upravit léčebný plán. Pokud má vaše kočka ještě některé zuby, může každodenní čištění zubů pomoci udržet plak pod kontrolou, jakmile dutina ústní přestane bolet. Zeptejte se veterináře, kdy je bezpečné začít.

Riziko pro další zvířata a lidi

Předpokládá se, že stomatitidu vyvolává vlastní imunitní reakce kočky. Některé infekce, které jsou s ní spojovány, jsou však mezi kočkami nakažlivé. Kalicivirus se šíří slinami a výtokem z nosu a také prostřednictvím společných misek, pelíšků a rukou. FIV se šíří hlavně kousnutím. Žádný z těchto virů nenakazí lidi ani psy. Pokud máte další kočky, pomáhá často mýt misky a prát pelíšky. Zeptejte se veterináře, který dezinfekční prostředek účinkuje proti kaliciviru, protože odolává mnoha běžným čisticím prostředkům.

Jak snížit riziko

Stomatitidě nelze spolehlivě předejít, protože její příčina není zcela objasněna. Následující kroky mohou snížit riziko infekcí, které jsou s ní spojovány.

• Udržování aktuálního očkování. Základní (core) vakcína pro kočky zahrnuje i kalicivirus. Obvykle chrání před onemocněním, i když ne vždy zabrání nákaze.
• Dotaz u veterináře na testy na FIV a FeLV dříve, než se nová kočka setká s vašimi ostatními kočkami, a postupné seznamování nových koček.
• Kastrace a chov koček doma nebo v zabezpečeném venkovním prostoru, což omezuje rvačky a kousání.
• Chov koček v malých stálých skupinách, pokud je to možné.
• Každoroční prohlídka, jejíž součástí je kontrola dutiny ústní, a čištění zubů, pokud to vaše kočka snese.

Stomatitida může být dlouhodobé onemocnění, ale se správným plánem se mnoho koček znovu cítí dobře. Máte-li otázky ke zdraví kočky, kterou byste rádi adoptovali, pošlete žádost o adopci. Další průvodce péčí o kočky najdete v encyklopedii PawPedia.