Hárání u fen: co je normální a kdy vyhledat veterináře

Čtyři fáze cyklu

Veterináři dělí cyklus do čtyř fází. Majitelé si všimnou hlavně prvních dvou, které dohromady tvoří to, čemu se běžně říká hárání.

• Proestrus. Vulva zduří a objeví se krvavý výtok. Fena přitahuje samce, ale zatím je nepřijímá. Tato fáze trvá v průměru asi devět dní.
• Estrus. Fena je ochotná k páření, a když se k ní přiblíží samec, může zůstat stát nebo odklonit ocas stranou. Výtok často zesvětlá a je růžový nebo slámově žlutý. I tato fáze trvá v průměru asi devět dní a během ní fena ovuluje.
• Diestrus. Hormony se změní, fena přestane samce přijímat a vulva se pomalu vrací do normální velikosti. Tato fáze trvá asi dva měsíce nebo o něco déle bez ohledu na to, zda je fena březí, či ne.
• Anestrus. Několikaměsíční klidová fáze, během níž se děloha před dalším cyklem zotavuje.

Mezi další běžné příznaky během hárání patří častější močení, značkování močí, olizování genitálií, neklid a větší zájem o samce. Některé feny se udržují tak čisté, že jejich majitelé vidí jen velmi málo krve.

Jak dlouho hárání trvá a jak často přichází

Krvavý výtok obvykle trvá asi dva až tři týdny. Délka jednotlivých fází se u různých fen značně liší. Normální může být proestrus, který trvá jen několik dní, i proestrus, který trvá téměř tři týdny.

Většina fen hárá každých pět až jedenáct měsíců, v průměru asi každých sedm měsíců. To vychází zhruba na dvakrát ročně. Malá plemena mohou hárat třikrát ročně. Některá obří plemena a plemena jako basenji mohou hárat jen jednou ročně.

První hárání obvykle přichází ve věku 6 až 24 měsíců. Malá plemena zpravidla začínají dříve, velká a obří plemena později. U mladých fen bývají cykly často nepravidelné a ustálení pravidelného rytmu může trvat až dva roky. Když si zapisujete datum začátku a konce každého hárání, veterinář později snáze odhalí případný problém.

Neobvyklé cykly, které přesto mohou být normální

Přerušované hárání začíná otokem a krvácením, ale odezní dříve, než fena ovuluje. Úplné hárání obvykle následuje do jednoho až dvou měsíců. Přerušované hárání se nejčastěji objevuje při prvním cyklu a často je neškodné. Pokud se opakuje, požádejte veterináře, aby fenu vyšetřil.

Tiché hárání je cyklus s velmi malým otokem nebo výtokem, přestože tělo feny prochází normálními fázemi. Nejčastějším vysvětlením je prostě to, že si ho nikdo nevšiml. Samci o fenu často přesto projevují zájem.

U některých mladých fen, častěji u velkých plemen, dochází během hárání k otoku poševní sliznice. Z vulvy může vystupovat růžový nebo červený útvar z tkáně. Po skončení hárání se obvykle zmenší, ale zpravidla se vrací s každým cyklem. Požádejte veterináře, aby tento útvar vyšetřil.

Když hárání trvá příliš dlouho

Krvácení, které trvá výrazně déle než tři týdny, je dobrým důvodem zavolat veterináři. Když příznaky hárání trvají přibližně šest týdnů nebo déle, veterináři obvykle mluví o prodlouženém (perzistentním) hárání. Dochází k němu, když na tělo feny příliš dlouho působí estrogen.

Častým zdrojem je folikulární cysta – váček naplněný tekutinou na vaječníku, který neuvolní vajíčko a dál tvoří estrogen. Méně často za tím stojí nádor vaječníku, který estrogen produkuje. Fena může estrogen přijmout i zvenčí, například olizováním kůže nebo otíráním se o kůži, na kterou si člověk nanesl hormonální krém, gel nebo sprej. U kastrovaných fen může takový kontakt vyvolat zduření vulvy a výtok, které vypadají přesně jako hárání.

Dlouhodobé působení estrogenu může poškodit kostní dřeň, kde se tvoří krvinky. To může vést k anémii, problémům s krvácením a infekcím a poškození může být trvalé. Nadbytek estrogenu může také způsobit vypadávání srsti na obou stranách těla, často začínající v oblasti genitálií, a tmavší, zesílenou kůži. Dlouhé hárání může také zvýšit pravděpodobnost pozdějšího vzniku pyometry, závažné infekce dělohy.

Kdy jde o akutní stav

Některé příznaky vyžadují návštěvu veterináře ještě týž den. Pokud si všimnete kteréhokoli z nich, ihned zavolejte svému veterináři nebo na veterinární pohotovost.

• Hnisavý, zapáchající nebo hnědý výtok, zejména v týdnech po skončení hárání
• Oteklé nebo napjaté břicho, zvracení nebo ztráta chuti k jídlu
• Pití a močení v mnohem větší míře než obvykle
• Slabost, kolaps, bledé dásně nebo drobné modřiny na kůži či dásních
• Silné krvácení, které rychle promáčí pelíšek nebo nepolevuje
• Horečka nebo fena, která působí apaticky a nemocně

Pyometra se nejčastěji objeví jeden až dva měsíce po hárání, může se však rozvinout kdykoli v rozmezí od několika týdnů do přibližně čtyř měsíců po něm. Bez včasné léčby může rychle ohrozit život, a pokud je děložní krček uzavřený, nemusí se objevit vůbec žádný výtok, jen fena, které je čím dál hůř. Podrobný přehled příznaků a léčby najdete v článku Pyometra u fen.

Jak postupují veterináři

Veterinář se vás zeptá, kdy hárání začalo, jak probíhaly předchozí cykly, zda mohlo dojít k páření a zda někdo v domácnosti používá hormonální přípravky. Poté následuje klinické vyšetření. Běžným testem je vaginální stěr: vzorek buněk odebraný štětičkou se prohlédne pod mikroskopem, což ukáže fázi cyklu a to, jak silně na tělo feny působí estrogen. Krevní testy mohou změřit hladinu progesteronu, která ukáže, zda fena ovulovala, a kompletní krevní obraz odhalí anémii a další známky problémů s kostní dření. Ultrazvuk může zobrazit vaječníky a dělohu, i když malé cysty nejsou vždy dobře vidět.

Léčba závisí na příčině. U přetrvávajícího hárání je obvykle preferovanou a nejtrvalejší možností kastrace, při které se odstraní vaječníky a děloha. U feny určené k chovu může veterinář nejprve zkusit hormonální léčbu, která vyvolá ovulaci, a poté fenu pečlivě sledovat kvůli riziku pyometry. Pokud estrogen pocházel z hormonálního přípravku v domácnosti, příznaky často odezní, jakmile kontakt s ním skončí. Veterinář vám vysvětlí, které možnosti jsou pro vaši fenu vhodné.

Péče během hárání a prevence

Normální hárání nevyžaduje žádnou veterinární léčbu a několik návyků pomůže udržet fenu v bezpečí. Nejlepší je vodit ji na procházkách na vodítku, zůstávat s ní, kdykoli je venku, a držet ji dál od nekastrovaných psů, protože se k ní mohou usilovně snažit dostat. Dokud hárání úplně neskončí, je rozumné vynechat psí parky, protože fena může zabřeznout kdykoli během estru. Pratelné podložky nebo hygienické kalhotky pro psy pomohou udržet v domě čistotu. Pokud dojde k nechtěnému páření, brzy kontaktujte veterináře a proberte s ním možnosti.

Kastrace ukončí cykly hárání a zabrání březosti i pyometře. Může také snížit riziko nádorů mléčné žlázy. Mnoho veterinářů dává přednost tomu počkat s kastrací přibližně dva až tři měsíce po hárání, protože děloha je během hárání a krátce po něm silněji prokrvená. Nejvhodnější věk a načasování se u jednotlivých psů liší, proto se zeptejte veterináře, co je vhodné pro vaši fenu. Přínosům, rizikům a načasování se podrobněji věnuje náš článek o výhodách a nevýhodách kastrace fen.

Pokud jste adoptovali fenu

U dospělé zachráněné feny často není známa její reprodukční historie. V projektu Paw Squadron dostane každé zvíře před adopcí veterinární prohlídku, ošetření proti parazitům, očkování a mikročip. Vyžádejte si její zdravotní záznamy a zkontrolujte, zda je v nich uvedeno, že je kastrovaná. Pokud si nejste jisti, veterinář vám pomůže to zjistit. Hárání po adopci obvykle znamená, že fena stále má vaječníky.

Pokud fena, o které je známo, že je kastrovaná, vykazuje známky hárání, jednou z možných příčin je syndrom ovariálního zbytku. Při operaci zůstal v těle malý kousek vaječníku, který stále funguje. Příznaky se mohou objevit měsíce, nebo dokonce roky po kastraci. Veterinář ho může potvrdit pomocí stěrů a krevních testů, včetně hormonálního testu, který odhalí tkáň vaječníku, a léčit odstraněním zbylé tkáně. Další příčinou, kterou je třeba vyloučit, jsou hormonální krémy nebo spreje, které používají lidé v domácnosti.

Krvavý výtok nemusí vždy znamenat hárání. Přenosný venerický tumor psů je druh rakoviny, který se mezi psy přenáší při páření a také olizováním nebo očicháváním. U fen může způsobit krvácení z vulvy, které lze snadno zaměnit za hárání. V severní a západní Evropě je vzácný, ale v některých částech jižní a východní Evropy se stále vyskytuje, hlavně tam, kde se volně pohybuje mnoho psů. Obvykle dobře reaguje na léčbu. Pokud se vám krvácení zdá neobvyklé, řekněte veterináři, odkud váš pes pochází.

Další návody k péči o adoptovaného psa najdete v encyklopedii PawPedia nebo v sekci Časté dotazy.