Nadmutí a torze žaludku (GDV) u psů: příznaky a neodkladná péče

Příznaky, kterých si všímat

Příznaky se obvykle objeví náhle. Nejtypičtějším časným příznakem je dávení naprázdno. Pes se znovu a znovu dáví, jako by se chystal zvracet, ale vyjde z něj jen trochu zpěněných slin, nebo vůbec nic. Mezi další příznaky, kterých si majitelé často všimnou, patří následující.

• Dávení nebo pokusy o zvracení, při kterých nevyjde žádná potrava
• Silnější slinění než obvykle
• Neklid, přecházení sem a tam nebo neschopnost se uklidnit či si lehnout
• Břicho, které vypadá nafouklé nebo je na dotek napjaté jako buben
• Známky bolesti břicha, například postoj s nataženýma předníma nohama a sníženým hrudníkem
• Funění nebo zrychlené dýchání
• Bledé dásně, slabost nebo kolaps, jak se stav zhoršuje

Nafouklé břicho není vždy snadné poznat, zvlášť u velkého psa s hlubokým hrudníkem. Opakované dávení naprázdno spolu s neklidem je dostatečným důvodem zavolat veterináři. S nástupem šoku si pes může lehnout a působit apaticky, se zrychleným srdečním tepem a slabým pulzem.

Kdy jde o akutní stav

Podezření na nadmutí a torzi žaludku berte jako naléhavý stav, ve dne i v noci. Zavolejte na nejbližší veterinární kliniku nebo pohotovost, řekněte, že máte podezření na nadmutí a torzi žaludku, a hned vyrazte. Díky telefonátu má tým čas se připravit.

Na čase skutečně záleží. Psi, kteří měli příznaky déle než přibližně šest hodin, než se dostali k veterináři, mívají horší vyhlídky než psi ošetření dříve.

Otočený žaludek nelze vyřešit doma. Domácí prostředky ani léky pro lidi nepomohou a mohou stát drahocenný čas, proto je nejlepší je vynechat a rovnou jet. Cestou se snažte, aby byl pes co nejklidnější a co nejméně se pohyboval.

Pokud máte velkého psa, vyplatí se už teď zjistit, kde je nejbližší nonstop veterinární pohotovost a jak dlouho vám cesta tam potrvá.

Jak veterináři stanoví diagnózu

Veterinář obvykle pojme podezření na nadmutí a torzi žaludku na základě vašeho popisu a vyšetření. Častým nálezem je zrychlená srdeční frekvence, slabý pulz, bledé dásně a napjaté, nafouklé břicho.

Rentgen břicha diagnózu potvrdí. Ukáže, zda je žaludek jen nafouklý plynem, nebo se také otočil. I prosté nadmutí bez otočení je naléhavý stav. Veterinář ho možná dokáže léčit vypuštěním plynu a probere s vámi další postup. Otočený žaludek vyžaduje operaci.

Krevní testy ukážou, jak se tělo vyrovnává se šokem. Hodnota v krvi zvaná laktát může veterináři pomoci posoudit, zda může být část stěny žaludku poškozená. EKG kontroluje srdeční rytmus, protože nepravidelný srdeční tep je u GDV častý.

Jak GDV léčí veterináři

Léčba má dvě fáze. Nejprve tým psa stabilizuje a poté chirurg otočení žaludku napraví.

Stabilizace obvykle znamená nitrožilní infuze k léčbě šoku, tlumení bolesti a v případě potřeby kyslík. Veterinář také vypustí zachycený plyn. Obvykle se hrdlem zavede do žaludku sonda. Někdy se nejprve přes kůži zavede do žaludku jehla, aby část plynu unikla a sonda se zaváděla snáze.

Jakmile je pes dostatečně stabilní, následuje operace. Chirurg vrátí žaludek do normální polohy a zkontroluje stěnu žaludku a slezinu. Jakoukoli část, která kvůli nedostatečnému prokrvení odumřela, může být nutné odstranit. Poté chirurg připevní žaludek k vnitřní straně břišní stěny. Tento krok se nazývá gastropexe a výrazně snižuje pravděpodobnost, že se žaludek znovu otočí. Bez něj se žaludek u velké části psů otočí znovu.

Po operaci zůstávají psi na klinice pod pečlivým dohledem. Tým bedlivě sleduje srdeční rytmus, protože nepravidelný srdeční tep je v prvním až druhém dni po operaci častý. Vyhlídky jsou horší, pokud příznaky trvaly mnoho hodin, pokud bylo nutné odstranit část žaludku nebo slezinu, nebo pokud se poruchy srdečního rytmu objevily už před operací.

Po návratu domů vám veterinář obvykle doporučí několik týdnů omezeného pohybu, než se rána zahojí, a dvě nebo tři menší porce denně místo jedné velké.

Kteří psi jsou nejvíce ohroženi

Přesná příčina GDV stále není zcela objasněna. Zdá se, že se sčítá více faktorů.

Nadmutí a torze žaludku může postihnout každého psa, včetně malých psů a kříženců. Riziko je nejvyšší u velkých a obřích psů s hlubokým, úzkým hrudníkem. Mezi často zmiňovaná plemena patří německá doga, německý ovčák, bernardýn, výmarský ohař, irský setr, gordonsetr, velký pudl, dobrman a baset. Mezi další faktory, které riziko zvyšují, patří následující.

• Přibývající věk
• Rodič, bratr nebo sestra s prodělaným GDV
• Krmení jednou velkou porcí denně
• Velmi rychlé žraní
• Krmení ze zvýšené misky
• Úzkostná nebo bojácná povaha či stresující událost
• Náročný pohyb brzy po jídle
• Spíše hubená postava
• Odstranění sleziny v minulosti

Jak snížit riziko

Několik každodenních návyků může riziko snížit, žádný z nich ho však zcela neodstraní. Rozdělte denní dávku krmiva do dvou nebo tří menších porcí. Pokud váš pes hltá, může tempo zpomalit miska proti hltání nebo interaktivní krmítko. Krmte z misky na podlaze, pokud vám veterinář z jiného zdravotního důvodu nedoporučí zvýšenou misku. Náročný pohyb a divoké hry nezařazujte do doby kolem krmení a zeptejte se veterináře, jak dlouho počkat.

Pomáhá také klidné krmení. Krmte na klidném místě, a pokud zvířata soupeří o jídlo, krmte je odděleně.

U psů s vysokým rizikem mnoho veterinárních chirurgů doporučuje preventivní gastropexi. Žaludek se připevní k břišní stěně dříve, než nastane jakýkoli problém. Často se provádí současně s kastrací feny nebo psa. Lze ji provést i samostatně a jednou z možností je miniinvazivní technika přes malé řezy. Zeptejte se veterináře, zda má u vašeho psa smysl.

Gastropexe nezabrání tomu, aby se žaludek naplnil plynem, takže i u psa, který ji podstoupil, může k nadmutí žaludku dojít. Díky ní je ale nebezpečné otočení mnohem méně pravděpodobné. Jakékoli známky nadmutí přesto vyžadují okamžitou návštěvu veterináře.

Nepřenáší se na jiná zvířata

GDV je mechanický problém žaludku. Nevzniká v důsledku infekce, a proto se nemůže přenést na jiná zvířata ani na lidi. Sklon k GDV se může v rodině dědit, a proto má pes, jehož rodič nebo sourozenec byl postižen, vyšší riziko.

Zachránění a nově adoptovaní psi

U zachráněného psa často není rodinná anamnéza známa, takže možná nebudete vědět, zda někdo z jeho příbuzných nadmutí a torzi žaludku prodělal. Užitečným vodítkem je stavba těla. Pokud je váš nový pes velký a má hluboký hrudník, zeptejte se veterináře na riziko a na to, zda stojí za zvážení preventivní gastropexe.

V týmu Paw Squadron po každé záchraně vede první cesta k veterináři a do koupele, kde zvíře čeká prohlídka, odčervení a ošetření proti blechám a dalším parazitům. Každé zvíře před adopcí absolvuje prohlídku a léčbu a dostane očkování a mikročip. Tyto kroky nedokážou předpovědět nadmutí a torzi žaludku, které mohou přijít v jakémkoli věku, proto je dobré znát příznaky od prvního dne.

První týdny v novém domově přinášejí mnoho změn a stres patří mezi rizikové faktory, které veterináři uvádějí. Pravidelný denní režim, klidné místo ke krmení a krmení odděleně od ostatních zvířat mohou chvíle u misky zklidnit.

Pokud máte otázky ke psovi, kterého zvažujete adoptovat, pošlete nám žádost o adopci. Další průvodce o akutních stavech a každodenní péči najdete v encyklopedii PawPedia.