Uveitida u koček: příznaky, příčiny a léčba

Co je uveitida

Živnatka neboli uvea je střední vrstva oka. Patří k ní duhovka, tedy barevná část oka, a za ní řasnaté těleso, které tvoří tekutinu uvnitř oka. Patří k ní také cévnatka, vrstva cév, která vyživuje sítnici v zadní části oka.

Zánět duhovky a řasnatého tělesa se nazývá přední uveitida. Zánět v zadní části oka je zadní uveitida a zánět celé živnatky se označuje jako panuveitida. Uveitida může postihnout jedno oko nebo obě. Zranění nebo nádor uvnitř oka obvykle postihuje jen jedno oko. Onemocnění, která postihují celé tělo, častěji zasahují obě oči, i když u koček mohou také začít jen na jednom.

Příznaky, kterých si všímat

Některé kočky dávají bolest jasně najevo. Jiné mají mírné změny, které se rozvíjejí pomalu a snadno se přehlédnou, zejména pokud problém trvá delší dobu. Mezi příznaky mohou patřit následující.

• Mhouření nebo držení jednoho oka napůl zavřeného
• Vodnatý nebo lepkavý výtok
• Citlivost na jasné světlo
• Zarudnutí bělma nebo vnitřní strany víček
• Třetí víčko vysunuté přes vnitřní koutek oka
• Zakalený nebo zamlžený vzhled oka
• Malá zornice nebo nestejně velké zornice
• Změna barvy nebo struktury duhovky
• Krev nebo světlá vrstva hnisu usazená dole v přední části oka
• Sahání tlapkou na oko, schovávání se nebo vyhýbání se doteku na hlavě

Některé kočky mají také drobné světlé skvrnky na vnitřním povrchu rohovky, tedy průhledné přední části oka. Jde o shluky zánětlivých buněk. Pokud vaše kočka zároveň hubne, má špatnou chuť k jídlu nebo málo energie, je dobré nechat ji celkově vyšetřit, protože oko může být projevem rozsáhlejšího onemocnění.

Časté příčiny

U mnoha koček se příčina nenajde ani po vyšetřeních. Veterináři tento stav nazývají idiopatická uveitida a předpokládá se, že v něm hraje roli imunitní systém. Britská studie sledovala 92 koček vyšetřených na specializovaných klinikách kvůli uveitidě, kterou nezpůsobilo zranění. Necelá polovina případů byla idiopatická. Pokud se příčina najde, často jde o některou z následujících.

• Infekční peritonitida koček (FIP), v této britské studii nejčastější známá příčina
• Virus kočičí leukemie (FeLV) a virus imunodeficience koček (FIV)
• Toxoplazmóza, infekce jednobuněčným parazitem
• Nádorová onemocnění, zejména lymfom
• Vysoký krevní tlak, u starších koček často spojený s onemocněním ledvin nebo zvýšenou činností štítné žlázy
• Poranění oka, například škrábnutí nebo kousnutí při rvačce

Určité vodítko může poskytnout věk. V britské studii byly kočky s FIP spíše mladé, zatímco kočky s nádorovým onemocněním spíše starší. Méně často se na vzniku podílejí plísňové nebo bakteriální infekce, cukrovka, dráždivé chemikálie v oku nebo bílkoviny unikající z poškozené čočky.

Několik z těchto příčin je závažných a zároveň léčitelných, a proto veterináři obvykle pátrají po základním onemocnění dříve, než stanoví diagnózu idiopatické uveitidy. Dobrým příkladem je FIP. Dříve byla téměř vždy smrtelná. Antivirová léčba dnes většině koček s FIP pomáhá se uzdravit, i když není dostupná ve všech zemích. Včasná diagnóza dává kočce největší šanci.

Kdy jde o akutní stav

Bolestivé oko je nejlepší nechat vyšetřit veterinářem co nejdříve, ideálně ještě týž den. Uveitida může oko rychle poškodit. Může také připomínat jiné naléhavé problémy, například vřed rohovky nebo glaukom, tedy vysoký tlak uvnitř oka.

Neprodleně kontaktujte veterináře, pokud se vaše kočka náhle zdá slepá, naráží do předmětů nebo má rozšířené zornice, které zůstávají velké i na jasném světle. Totéž platí pro krev uvnitř oka, oko, které vypadá zvětšené nebo silně zakalené, nebo silnou bolest, kdy kočka drží oko zavřené. U starších koček může být náhlá slepota s rozšířenými zornicemi známkou toho, že vysoký krevní tlak způsobil odchlípení sítnice. Včasná léčba dává největší šanci na zachování zraku.

Jak veterináři stanoví diagnózu

Diagnostika začíná důkladnou prohlídkou oka pomocí jasného světla a zvětšení. Veterinář často nanese na oko barvivo, aby zkontroloval, zda rohovka nemá škrábance nebo vředy, a změří tlak uvnitř oka. Při uveitidě bývá tlak obvykle nízký a při glaukomu vysoký, takže toto měření pomáhá obě onemocnění od sebe odlišit a určuje směr léčby.

Poté následuje pátrání po příčině. Často zahrnuje celkové vyšetření, krevní testy a vyšetření moči, testy na FIV a FeLV, testy na toxoplazmózu a další infekce a změření krevního tlaku. Rentgen nebo ultrazvuk mohou odhalit onemocnění v hrudníku a břiše. Některé kočky jsou odeslány k veterinárnímu očnímu specialistovi, který může podrobně vyšetřit zadní část oka nebo otestovat malý vzorek tekutiny z nitra oka.

Vyšetření vyžadují čas a mohou být nákladná a ani kompletní vyšetření vždy příčinu neodhalí. Veterinář vám pomůže rozhodnout, které testy mají pro vaši kočku největší smysl.

Jak probíhá léčba

Léčba má dva cíle. Prvním je utlumit zánět a ulevit od bolesti. Druhým je najít a léčit případnou základní příčinu.

Obvyklým výchozím bodem jsou protizánětlivé oční kapky nebo masti. Běžné jsou kapky se steroidy, veterináři je však používají až poté, co barvicí test ukáže, že na rohovce není vřed. Kapky, které rozšiřují zornici, mohou zmírnit bolest způsobenou křečí uvnitř oka a pomoci zabránit tomu, aby se duhovka přilepila k čočce. Některé kočky potřebují také protizánětlivé léky podávané ústy. Veterináři volí jejich typ pečlivě, protože steroidy podávané ústy mohou některé infekce zhoršit.

Pokud se příčina najde, léčí se také. Může to znamenat antibiotikum při toxoplazmóze, antivirovou léčbu při FIP, léky na krevní tlak nebo protinádorovou léčbu. Kočky s idiopatickou uveitidou mohou potřebovat kapky po celé měsíce a některé potřebují dlouhodobou léčbu, aby se opakovaná vzplanutí zánětu udržela pod kontrolou.

Pravidelné kontroly umožňují veterináři znovu změřit nitrooční tlak a upravit plán léčby. Než vysadíte jakýkoli lék, poraďte se s veterinářem, i když oko vypadá lépe.

Prognóza

Při včasné léčbě se mnoho koček začne zlepšovat během jednoho až dvou dnů, i když zakalení nebo krev v oku mohou mizet déle. Prognóza závisí na příčině a na tom, jak rychle léčba začne. Těžký nebo opakovaný zánět může vést ke glaukomu, šedému zákalu, posunutí čočky, odchlípení sítnice nebo k srůstům, kdy se duhovka přilepí k okolní tkáni. Ty mohou způsobit trvalou slepotu. Pokud oko trvale oslepne a zůstává bolestivé, může veterinář navrhnout jeho odstranění, aby bolest skončila.

Riziko pro další zvířata a lidi

Samotná uveitida není nakažlivá. Některé její příčiny se mohou šířit a riziko závisí na konkrétní příčině.

FIV se šíří hlavně hlubokými ranami po kousnutí mezi kočkami. FeLV se šíří blízkým kontaktem, například vzájemným čištěním srsti, kousnutím a sdílenými miskami na krmivo nebo kočičími toaletami. Neexistují důkazy, že by některý z těchto virů způsoboval onemocnění u lidí nebo psů.

Parazit, který způsobuje toxoplazmózu, může nakazit i lidi. Většina lidí se nakazí z nedostatečně tepelně upraveného masa a přehled studií zjistil, že kontakt s kočkami rizikovým faktorem nebyl. Kočka obvykle vylučuje parazita trusem jen jednou za život, a to krátce poté, co se poprvé nakazí. Vyloučená vajíčka potřebují alespoň jeden den ve stelivu, aby se stala infekčními, takže každodenní čištění kočičí toalety a následné umytí rukou riziko dále snižuje. Těhotným ženám a lidem s oslabeným imunitním systémem se obvykle doporučuje s kočičím stelivem nemanipulovat. Poraďte se se svým lékařem.

Prevence

Známý způsob, jak předejít idiopatické uveitidě, neexistuje. Riziko spojené s mnoha známými příčinami lze snížit. Chov koček uvnitř nebo v bezpečném uzavřeném venkovním prostoru omezuje rvačky, rány po kousnutí a lov. To snižuje riziko kontaktu s FIV, FeLV a toxoplazmózou. Očkování proti FeLV se doporučuje koťatům a kočkám, které se mohou venku setkat s jinými kočkami, proto se zeptejte veterináře, zda je vhodné pro vaši kočku. Krmení tepelně upraveným nebo komerčním krmivem místo syrového masa snižuje pravděpodobnost toxoplazmózy. U starších koček veterináři často doporučují pravidelné prohlídky, jejichž součástí je měření krevního tlaku.

Zachráněné a nově adoptované kočky

Zachráněné kočky mají často neznámou minulost. Život na ulici může znamenat rvačky, poranění očí, lov a kontakt s nemocnými kočkami. V projektu Paw Squadron je první zastávkou po každé záchraně veterinář a koupel, spolu s prohlídkou, odčervením a ošetřením proti blechám a dalším parazitům. Před adopcí každé zvíře projde prohlídkou, léčbou a očkováním a dostane mikročip.

Změny na očích se přesto mohou objevit i později. Brzy po adopci si naplánujte návštěvu u vlastního veterináře a vezměte s sebou záznamy, které jste obdrželi. Zeptejte se, zda byly provedeny testy na FIV a FeLV, protože testování se doporučuje dříve, než se nová kočka setká s ostatními kočkami ve vaší domácnosti.

Pokud si všimnete zarudlého, zakaleného nebo přivřeného oka, objednejte se bez odkladu k veterináři. Další průvodce zdravím koček najdete v encyklopedii PawPedia a kočky, které hledají domov, na naší stránce Adopce.