Lymfom u koček: příznaky, diagnostika a léčba

Co je lymfom

Lymfom je rakovina lymfocytů, bílých krvinek, které jsou součástí imunitního systému. Lymfocyty putují krví a mízními cévami a shromažďují se v mízních uzlinách, ve slezině, ve střevní sliznici a v dalších tkáních. Proto může lymfom postihnout jeden orgán nebo několik orgánů najednou.

U koček je nejčastějším místem trávicí trakt. Střevní lymfom tvoří přibližně 50 až 70 % případů. Jiné formy postihují hrudník (tzv. mediastinální lymfom), ledviny, nos, mízní uzliny, játra a slezinu, oči, kůži nebo mozek a míchu.

Veterináři lymfom popisují také podle stupně malignity. Lymfom nízkého stupně neboli malobuněčný roste pomalu a nejčastěji se vyskytuje ve střevech starších koček. Lymfom vysokého stupně neboli velkobuněčný roste rychle a vyžaduje rychlé zahájení léčby. Stupeň ovlivňuje léčebný plán i prognózu.

Proč jím některé kočky onemocní

Většina koček s lymfomem je starší, v době diagnózy jim často bývá 10 až 12 let, onemocnění se však může objevit v jakémkoli věku. Lymfom v hrudníku postihuje spíše mladší kočky, často kolem pěti let věku.

Virus kočičí leukemie (FeLV) je nejznámějším rizikovým faktorem. Podle evropských odborných doporučení pro kočky je u koček s FeLV vznik lymfomu asi 60krát pravděpodobnější než u koček bez této infekce a lymfom se rozvine přibližně u jedné ze čtyř koček s přetrvávající infekcí FeLV. Lymfom spojený s FeLV postihuje spíše mladší kočky a často se objevuje v hrudníku. U koček s virem imunodeficience koček (FIV) je také vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny. Lymfom spojený s FeLV se dnes vyskytuje méně často než dříve, nejspíš proto, že se více koček testuje a očkuje. Dnes veterináři nejčastěji vidí střevní formu.

Pravidelné vystavení tabákovému kouři je spojeno s vyšším rizikem střevního lymfomu. Mnoho koček s lymfomem má na oba viry negativní test a u těchto koček se jediná příčina obvykle nenajde.

Příznaky, kterých si všímat

Příznaky závisí na tom, kde se rakovina nachází. Střevní lymfom často začíná pozvolna a může připomínat dlouhotrvající zažívací potíže. Majitelé si nejčastěji všimnou těchto změn.

• Hubnutí, někdy i tehdy, když kočka stále jí
• Opakující se zvracení nebo průjem
• Menší chuť k jídlu nebo odcházení od misky po několika soustech
• Méně energie, více spánku nebo častější schovávání
• Rychlé nebo namáhavé dýchání při lymfomu v hrudníku
• Více pití a močení než obvykle při lymfomu v ledvinách
• Výtok z nosu, kýchání nebo hlučné dýchání při lymfomu v nose
• Tuhé, zvětšené mízní uzliny, například pod čelistí
• Vratká chůze, slabost nebo záchvaty křečí při lymfomu v nervové soustavě

Mnoho z těchto příznaků odpovídá i častějším potížím, jako je zánětlivé onemocnění střev nebo onemocnění ledvin. K jejich rozlišení potřebuje veterinář vyšetření. Postupné hubnutí u starší kočky je důvodem k prohlídce, i když se kočka jinak zdá v pořádku.

Kdy jde o akutní stav

Lymfom v hrudníku může ztěžovat dýchání a stav se může rychle zhoršit. Pokud kočka dýchá s otevřenou tlamou, dýchá rychle v klidu nebo dýchá s námahou, vezměte ji okamžitě k veterináři nebo na veterinární pohotovost. Totéž platí při kolapsu, záchvatu křečí nebo zvracení několikrát během jednoho dne.

Kočku, která den jedla jen málo nebo nic, je také potřeba brzy nechat vyšetřit. U koček, které nepřijímají potravu, se může rozvinout vážné onemocnění jater zvané ztučnění jater (jaterní lipidóza); vyšší riziko mají kočky s nadváhou. Je nejlepší zavolat veterináři ještě týž den a zeptat se, kdy kočku přivézt.

Jak veterináři stanoví diagnózu

Veterinář začne celkovým vyšetřením: prohmatá břicho, zda nejsou ztluštělá střeva nebo zvětšené mízní uzliny, a poslechne si hrudník. Krevní testy a vyšetření moči ukážou, jak fungují orgány, a pomohou vyloučit jiná onemocnění. Veterinář obvykle zároveň vyšetří kočku na FeLV a FIV. Rentgen a ultrazvuk pomáhají najít zvětšené mízní uzliny, ztluštělá střeva, tekutinu nebo útvary.

K potvrzení lymfomu potřebuje veterinář vzorek buněk nebo tkáně. Tenkojehlová aspirace odebírá buňky tenkou jehlou a jde o rychlý zákrok. Pokud nepřinese jasnou odpověď, odebere se v anestezii biopsií malý kousek tkáně, a to buď endoskopem, nebo při operaci. Biopsie také ukáže, zda jde o malobuněčný, nebo velkobuněčný lymfom.

Vzorky tkáně jsou nejdůležitější u onemocnění střev. Lymfom nízkého stupně a zánětlivé onemocnění střev mohou vypadat velmi podobně a k jejich rozlišení je obvykle potřeba biopsie. Další vyšetření, tzv. staging, ukážou, jak daleko se rakovina rozšířila. Veterinář vás může doporučit k veterinárnímu onkologovi, tedy veterináři specializovanému na nádorová onemocnění.

Léčba a prognóza

Léčba závisí na typu, stupni a umístění lymfomu a na celkovém zdravotním stavu kočky. Cílem je remise, což znamená, že příznaky vymizí, rakovinu už nelze při běžných kontrolách zjistit a kočka jí a cítí se dobře.

Střevní lymfom nízkého stupně se obvykle léčí doma steroidem a chemoterapií v tabletách. Většina koček na léčbu dobře reaguje. Uváděná míra remise se pohybuje přibližně od 70 % do více než 90 % a mnoho koček žije dva roky i déle.

Lymfom vysokého stupně se obvykle léčí jedním z několika injekčních chemoterapeutických protokolů, které se podávají na klinice po dobu několika týdnů až měsíců. Výsledky se velmi liší podle formy lymfomu. Pokud kočka dosáhne remise, trvá často několik měsíců až přibližně rok. U koček s FeLV bývají výsledky horší. U lymfomu v nose může velmi dobře zabrat radioterapie. U jediného útvaru ve střevě se někdy spolu s chemoterapií využívá i chirurgický zákrok.

Pokud chemoterapie nepřichází v úvahu, může samotný steroid na nějakou dobu zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života, často na dva až čtyři měsíce. Jde o opatření ke zmírnění obtíží, které samotnou rakovinu neléčí.

Kočky obvykle snášejí chemoterapii lépe než lidé. Vypadávání srsti je vzácné a nežádoucí účinky, jako je zvracení nebo snížená chuť k jídlu, se objeví jen přibližně u jedné kočky z deseti. Chemoterapie může také snížit počet bílých krvinek, proto jsou součástí kontrol krevní testy. Pokud se nežádoucí účinky objeví, veterinář může léčebný plán upravit a vysvětlí vám, jak doma bezpečně zacházet s léky a se stelivem. Pravidelné kontroly také pomáhají včas zachytit případný návrat rakoviny.

Další domácí zvířata a lidé

Lymfom sám o sobě není nakažlivý. Kočka s lymfomem nemůže rakovinu přenést na jiné kočky, psy ani lidi.

Viry, které jsou s ním spojené, se však mezi kočkami šíří. FeLV se přenáší úzkým kontaktem, například vzájemným čištěním srsti, kousnutím a společnými miskami na krmivo a kočičími toaletami. Kočka může virus přenést i na svá koťata. FIV se šíří hlavně kousnutím. Neexistují žádné důkazy, že by některý z těchto virů nakazil lidi. Pokud má vaše kočka s lymfomem pozitivní test na FeLV nebo FIV, zeptejte se veterináře, jak chránit ostatní kočky v domácnosti.

Jak snížit riziko

Následující kroky snižují riziko, i když žádný z nich nezabrání všem případům.

• Nechte každou novou kočku otestovat na FeLV a FIV dříve, než se setká s vašimi ostatními kočkami. Velmi čerstvou infekci test zpočátku nemusí odhalit, proto vám veterinář může doporučit opakovaný test o několik týdnů později.
• Zeptejte se veterináře na vakcínu proti FeLV. Doporučuje se koťatům a dospělým kočkám s rizikem kontaktu s virem, například kočkám, které chodí ven.
• Nevystavujte kočku tabákovému kouři.
• Chovejte kočku doma, nebo na ni venku dohlížejte, abyste omezili rvačky a kousnutí.
• Objednávejte kočku na pravidelné prohlídky a zeptejte se veterináře, jak často by měla starší kočka chodit na kontrolu. Vážení při každé návštěvě pomáhá včas zachytit pozvolné hubnutí.

U nově adoptovaných koček je testování důležité. Evropská odborná doporučení pro kočky uvádějí výskyt FeLV u méně než 1 % koček v severní a západní Evropě a až přibližně u 9 % v některých částech jižní Evropy. V projektu Paw Squadron projde každé zvíře před adopcí prohlídkou, léčbou, očkováním a dostane mikročip. Uschovejte zdravotní záznamy své kočky a při první návštěvě je vezměte s sebou ke svému veterináři, aby viděl, které testy už byly provedeny. Máte-li otázky ke kočce, kterou byste rádi adoptovali, pošlete žádost o adopci nebo si přečtěte další průvodce v encyklopedii PawPedia.