Epilepsie a záchvaty u psů: příznaky a co dělat

Jak vypadá záchvat

Někteří psi se před začátkem záchvatu chovají jinak. Mohou být neklidní, vyhledávat blízkost, být úzkostní nebo uzavření, případně se schovávat. Tato časná fáze může trvat hodiny, nebo dokonce dny, a někteří majitelé se ji naučí rozpoznávat.

Nejznámějším typem je generalizovaný záchvat, který postihuje celé tělo. Pes obvykle padne na bok a ztuhne, poté hrabe nohama, jako by běžel. Mnoho psů cvaká čelistmi, silně slintá nebo se pomočí či pokálí. Pes nevnímá okolí a nereaguje na své jméno ani na dotek.

Jiné záchvaty jsou fokální. Začínají v jedné části mozku a postihují jednu část těla. Fokální záchvat se může projevit záškuby na jedné straně obličeje, opakovaným mrkáním nebo škubáním jedné nohy. Pes může zůstat částečně při vědomí. Některé fokální záchvaty se rozšíří a přejdou v generalizovaný záchvat.

Po záchvatu většina psů prochází fází zotavení. Mohou se zdát zmatení, ospalí, nejistí na nohou nebo neklidní. Někteří přecházejí sem a tam, narážejí do předmětů nebo se chovají, jako by měli velký hlad či žízeň. Tato fáze může trvat od několika minut do několika hodin, někdy i den nebo déle. Pomáhá také veterinářům odlišit záchvat od mdloby, protože psi, kteří omdlí, se obvykle rychle zotaví.

Proč mají psi záchvaty

Veterináři dělí příčiny záchvatů do tří širokých skupin.

Idiopatická epilepsie znamená, že pes má opakované záchvaty a nenajde se žádná základní příčina. U mnoha psů se považuje za dědičnou a je častější u některých plemen, například u bíglů, labradorských a zlatých retrívrů, německých ovčáků, belgických ovčáků tervueren, sibiřských husky a anglických špringršpanělů. Mohou ji mít i kříženci. První záchvat se obvykle objeví ve věku od šesti měsíců do šesti let.

Strukturální epilepsie znamená, že záchvaty spouští problém uvnitř mozku. Příkladem je zánět nebo infekce mozku, poranění hlavy, nádor mozku nebo vrozená vada. Psinka, virové onemocnění, které postihuje hlavně neočkované psy, může způsobit záchvaty, jež začnou týdny nebo měsíce po nakažení psa.

Reaktivní záchvaty vznikají, když zdravý mozek reaguje na jed nebo na metabolickou poruchu v těle. Mezi nejčastější spouštěče patří otrava a nízká hladina cukru v krvi. Záchvaty mohou způsobit návnady na slimáky, některé insekticidy, nemrznoucí směs, olovo a xylitol, sladidlo v některých potravinách bez cukru. Mohou je vyvolat také onemocnění jater, selhání ledvin a abnormální hladiny minerálních látek v krvi, například vápníku nebo sodíku. Tyto záchvaty po léčbě příčiny obvykle ustanou.

Co dělat během záchvatu

Zachovejte klid a zůstaňte nablízku. Během generalizovaného záchvatu vás pes nevnímá a voláním ani dotykem záchvat nezastavíte. Následující kroky pomohou udržet všechny v bezpečí.

• Odsuňte nábytek a další předměty a zajistěte, aby pes nebyl v blízkosti schodů a vody.
• Nedávejte ruce k tlamě. Psi nemohou spolknout jazyk a pes v záchvatu může nechtěně kousnout.
• Psa nedržte silou na zemi ani ho nepolévejte vodou.
• Ostatní zvířata a děti držte stranou.
• Zaznamenejte čas začátku a konce záchvatu.
• Pokud můžete, natočte telefonem krátké video. Veterináři velmi pomůže.

Když záchvat skončí, zůstaňte se psem a mluvte na něj tiše. Nechte ho odpočívat na klidném, bezpečném místě. Než mu nabídnete krmivo nebo vodu, počkejte, až bude stabilní na nohou a plně při vědomí. Pokud šlo o první záchvat, zavolejte veterináři ještě tentýž den, i když se pes zdá být opět v pořádku. Pokud už má pes stanovenou diagnózu, záchvat si zapište a postupujte podle plánu, který vám dal veterinář.

Kdy jde o akutní stav

Většina záchvatů skončí do jedné až dvou minut. Pokud záchvat trvá déle, zavolejte svému veterináři nebo na nejbližší veterinární pohotovost, aby se na váš příjezd připravili. V těchto situacích vyrazte okamžitě.

• Záchvat trvá déle než pět minut.
• Záchvaty následují jeden za druhým a váš pes se mezi nimi úplně neprobere.
• Váš pes má dva nebo více záchvatů během 24 hodin.
• Máte podezření, že váš pes mohl sníst něco jedovatého.
• Váš pes je zraněný, těžko dýchá nebo je po záchvatu na dotek velmi horký.

Záchvat, který trvá déle než pět minut, nebo dva či více záchvatů bez úplného zotavení mezi nimi se označují jako status epilepticus. Svaly pracují tak intenzivně, že může stoupnout tělesná teplota, a stav se může stát život ohrožujícím. Vyžaduje léčbu bez odkladu. Dva nebo více záchvatů během 24 hodin se obvykle označují jako klastrové záchvaty a i ty vyžadují rychlou péči. Pokud víte, že váš pes klastrové záchvaty mívá, požádejte veterináře o písemný plán pro případ nouze. Může zahrnovat záchranný lék, který můžete podat doma. Další naléhavé situace a to, co mít v lékárničce, najdete v našem průvodci první pomocí u psů a koček.

Jak veterináři zjišťují příčinu

Pro idiopatickou epilepsii neexistuje jediný test. Veterináři k diagnóze dospějí vyloučením jiných příčin. Veterinář se vás zeptá na záchvat, na věk vašeho psa, jeho stravu a očkování a na cokoli, co pes mohl sníst. Vaše video a poznámky zde hodně pomohou.

První kroky obvykle zahrnují celkové klinické a neurologické vyšetření, krevní testy a vyšetření moči, často spolu s testem jaterních funkcí. K vyhledání jiného onemocnění se může přidat rentgen hrudníku nebo ultrazvuk břicha. V některých případech může veterinář doporučit magnetickou rezonanci (MRI) mozku a odběr vzorku tekutiny, která obklopuje mozek a míchu. Mezi takové případy patří první záchvat před šestým měsícem nebo po šestém roce věku, odchylky zjištěné při vyšetření mezi záchvaty, klastrové záchvaty nebo status epilepticus hned na začátku a záchvaty, které nereagují na léky. Tato vyšetření se provádějí v anestezii, často na specializovaném pracovišti.

Pokud pes prodělal alespoň dva záchvaty s odstupem delším než 24 hodin, z nichž první se objevil ve věku od šesti měsíců do šesti let, a vyšetření i testy jsou mezi záchvaty v normě, veterináři obvykle stanoví diagnózu idiopatické epilepsie.

Léčba a každodenní život

Pokud se zjistí příčina, jako je otrava, nízká hladina cukru v krvi nebo onemocnění jater, má přednost léčba této příčiny. U idiopatické epilepsie jsou obvyklou léčbou antiepileptika podávaná každý den. Cílem léčby je dostat záchvaty pod kontrolu a léčba je často celoživotní.

Po jediném záchvatu veterináři léčbu vždy nezahajují. Dlouhodobá léčba se běžně doporučuje, pokud má pes dva nebo více záchvatů během šesti měsíců, jakékoli klastrové záchvaty nebo status epilepticus, těžkou fázi zotavení nebo takovou, která trvá déle než den, nebo záchvaty, které jsou stále častější, delší nebo silnější. Často se doporučuje také tehdy, když za záchvaty stojí známé onemocnění nebo poranění mozku.

Cílem jsou méně časté, kratší a mírnější záchvaty s co nejméně nežádoucími účinky. U některých psů záchvaty úplně ustanou, jiní mají i nadále občas nějaký záchvat. Až přibližně u třetiny psů zůstávají záchvaty obtížně zvladatelné a tito psi mohou potřebovat více než jeden lék.

Pomáhá podávat lék každý den ve stejné časy. Náhlé vysazení může vyvolat záchvaty, proto by o jakékoli změně léku nebo dávky měl rozhodovat váš veterinář. Pravidelné prohlídky a krevní testy pomáhají veterináři upravovat léčbu a sledovat nežádoucí účinky. Na každou návštěvu je velmi užitečné přinést deník záchvatů s datem, časem, délkou a krátkým popisem každého záchvatu.

Mnoho psů, jejichž záchvaty jsou dobře pod kontrolou, žije normálním, aktivním životem. Pomůže několik jednoduchých návyků. Pokud jsou záchvaty časté, můžete schodiště zabezpečit zábranou, při plavání mějte psa pod dohledem a zajistěte, aby každý, kdo se o vašeho psa stará, znal rozpis podávání léků a věděl, co dělat během záchvatu.

Prevence a šíření

Žádný známý způsob, jak idiopatické epilepsii předejít, neexistuje. Riziko některých jiných příčin ale snížit můžete. Aktuální očkování vašeho psa chrání před psinkou. Návnady na slimáky, insekticidy, nemrznoucí směs, léky pro lidi a potraviny bez cukru s xylitolem je nejbezpečnější skladovat mimo dosah psa. Pokud si myslíte, že váš pes snědl něco škodlivého, zavolejte veterináři.

Epilepsie se nepřenáší ze psa na psa ani ze psů na lidi. Některé příčiny záchvatů však přenosné jsou. Psinka se mezi psy snadno šíří, a proto vám veterinář může doporučit, abyste psa s podezřením na psinku drželi odděleně od ostatních psů.

Zachránění a nově adoptovaní psi

O minulosti zachráněného nebo nově adoptovaného psa se často ví jen málo. Možná nevíte o dřívějších záchvatech, předchozích nemocech ani o tom, co pes jedl, než byl zachráněn. Pokud bude mít váš nový pes záchvat, řekněte veterináři vše, co víte, a vezměte s sebou adopční a zdravotní dokumenty. V projektu Paw Squadron je po každé záchraně první zastávkou veterinář a koupel. Před adopcí každé zvíře projde prohlídkou, léčbou a očkováním a dostane mikročip.

Samotná epilepsie psa nevylučuje z rodinného života. Díky léčbě a pravidelnému režimu se mnoha psům s dobře kontrolovanými záchvaty doma daří dobře.

Pokud uvažujete o tom, že byste zachráněnému psovi dali domov, navštivte naši stránku Adopce, nebo najděte další průvodce zdravím v encyklopedii PawPedia.